Něco málo o schiacciatě
- Je to varianta italského "chlebu chudých" foccacia typická pro Toskánsko.
- Charakteristické jsou pro ni dírky vytlačené prsty, které by měly na chlebu zůstat i po upečení (jak vidíte na obrázku, mě se to nějak nepovedlo :D).
- Dalším důležitým znakem je olivový olej, kterým se těsto nejen potírá, ale olej se dává také do něj.
- Ochucuje se solí, dále se může použít cokoliv, co vás napadne... mozzarela, rajčata, uzeniny (nejlépe mortadela), olivy, ančovičky atd. (já jednu placku posypala provensálským kořením).
Suroviny:
- 1 kg hladké mouky
- 200 g kvásku
- 5 g soli
- 10 ml olivového oleje
- cca 650 ml vody
- ančovičky, olivy, sušená rajčata, bazalka, mozzarela, prostě cokoliv co vás napadne a chutná vám
Postup:
Já jsem těsto zpracovávala v robotu, ale můžete i ručně, jen se musí déle hníst. Mouku nasypte do robotu, přilijte kvásek, vodu, olej, přidejte sůl a hněťte, prvně při nižší rychlosti asi 5 minut, poté při vyšší asi 12 minut. Pokud se vám těsto bude zdát příliš řídké, přidejte mouku, pokud husté, přilijte vodu. Hotové těsto nechte kynout zakryté utěrkou na teplém místě asi 2-3 hodiny. Vyklopte na vál, propracujte. Rozdělte na tři pruhy a dejte na plech. Nechte kynout ještě 10 minut. Poté do těsta udělejte prstem ďolíky, pokapte olivovým olejem a rozetřete ho. Do chleba zamačkejte olivy, rajčata, cokoliv, co chcete a posypte hrubozrnnou mořskou solí, pokud dáte ančovičky tak už nesolte, ty jsou slané samy o sobě dost. Pečte na 220 stupňů do zezlátnutí (u mě to s tím pečením bylo trochu pofidérní, protože jsme s mamkou zároveň pekly rýžový nákyp, který se musí "sušit", takže teplota pečení byla chvíli 200 stupňů, chvíli 160, pak zas 220, ale i tak se chleba povedl si myslím). Upečené necháme vychladnout.
Dobrou chuť,
Vaše Nikki :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat